Home
Hra
Scenare
Deniky
Forum

Přihlásit se: 

Elena Martínez - začínáme nanovo:

1. sezóna - Krutá realita, nový start

Autor: matasoukup | Pondělí 27. srpna 2018 12:19 | přečteno: 528x | líbí se: 16 lidem | Všechny sezóny deníku | Zdrojový kód
Stalo se to 26. srpna 2018. Běžela 75. minuta ligového zápasu ženské Primera Division mezi UD Granadilla Tenerife a Realem Sociedad. Na polovině soupeře jsem si převzala míč. Nestihla jsem se ale ani otočit směrem k brance soupeřek, když se mi něčí kopačka zabořila přímo do kolene. Ucítila jsem jenom ostré křupnutí a pak neutuchající neskutečně silnou bolest. Z toho dne si pamatuji jediné. Zdravotníky v bílých pláštích a obličeji sevřenými hrůzou, bílé nemocniční chodby a tu strašlivou bolest. Jenže to nebyly nejhorší zprávy...
Hororové zranění Eleny Martínez! S její kariérou je amen!
  • Z toho pohledu běhá mráz po zádech. Kopačka Cristiny Pizzarové ze Sociedadu se zaboří do kolena tenerifské hvězdy Eleny Martínezové, které se zlověstně prohne. Hráčka domácích se v bolestech svíjí na zemi s nohou v nepřirozeném úhlu a křečovitě stažený obličej jí skrápějí slzy. S největší pravděpodobností jí likvidační zákrok soupeřky ukončil kariéru. V nemocnici se ukázalo, že dvaadvacetiletá hráčka má přetrhané vazy v koleni a přelomenou holeň těsně pod kloubem. Musela podstoupit náročnou tříhodinovou operaci a dobu rekonvalescence odhadli lékaři přinejmenším na rok. A to je pouze doba, po níž se budou zranění hojit. Martínezová, která má nyní koleno zpevněné pěti šrouby a železnou deskou, se bude nejspíše muset znovu učit chodit bez berlí. Pro hráčku, o kterou byl eminentní zájem z německé ligy a která přednedávnem dostala první pozvánku do španělské reprezentace, to tak se vší pravděpodobností znamená konec kariéry, která tak náhle začala při jedné nevinné pozvánce na trénink AC Milan, a tak surově byla přervána...


  • Sedím doma před televizí a sleduji sportovní zprávy. Ve všech lokálních novinách i televizních stanicích jsem na první stránce a telefon mi nepřetržitě drnčí a vyzvání. Ozývají se mi všichni přátelé a spoluhráči s přáním co nejrychlejšího uzdravení, ale co je mi to platné? Jako fotbalistka jsem skončila. Do očí se mi derou slzy.


  • Uplyne měsíc a já se se situací stále ještě vyrovnávám. Slyším cvaknout zámek ve dveřích. Vstoupí Matěj, hlavu skloněnou, neusmívá se. Od chvíle, kdy byl na tribuně svědkem toho strašného momentu, je z něj jiný člověk. Budoucnost jsme spolu řešili už od chvíle, kdy mi lékaři řekli, že s mojí kariérou je konec. V první chvíli chtěl Matěj praštit s angažmá v Las Palmas, kde po návratu z Milána kope už třetím rokem, ale rozmluvila jsem mu to. Nemohla jsem mu dovolit, aby kvůli mně obětoval kariéru. Ale co bude dál, to jsem nevěděla ani já.
    Matěj se posadí vedle mě přesně ve chvíli, kdy zadrnčí telefon i jemu. Podívá se na číslo na displeji a zvedne hovor. Slyším jenom jeho odpovědi.
    "Ano? Ano, u telefonu. Ano, děkujeme, vyřídím. Jakou nabídku? Cože? Vydržte, předám vám ji."
    Podává mi telefon, a když se na něj podívám, čtu mu v obličeji největší možné překvapení.
    "Martínezová," ohlásím se.
    "Dobrý den, slečno Martínezová, tady Joseba Etxeberria, manažer mužského týmu CD Tenerife. Především mi dovolte popřát vám brzké uzdravení."
    "Díky," odpovídám.
    "Pro tenerifské fanoušky jste byla hvězdou, chodila na vás větší návštěva než na muže, a já si myslím, že by vás rádi znovu viděli. Mám pro vás nabídku."
    "Přece víte, co mi řekli v nemocnici," říkám.
    "Ano, to vím," ozve se z telefonu. "Ale chtěl jsem vám nabídnout místo trenérky. Trenérky našich mužů."
    Překvapením div nepustím telefon z ruky. "Cože mi nabízíte?"
    "Trenérské křeslo," odpovídá klidně ředitel. "Pro vás by to byla možnost, jak se vrátit k fotbalu, pro fanoušky cesta vás znovu spatřit a pro naše hráče skvělá motivace, kdyby je vedl někdo se zkušenostmi z nejvyšších soutěží ve Španělsku a Itálii."
    "Jak bych mohla trénovat? Nemám licenci ani na žáky."
    "Nevadí, zařídíme to. UEFA vám jistě udělí výjimku, z vašeho případu jsou i v Nyonu všichni zdrcení. Jistě vám půjdou na ruku. Ale pochopím, jestli to odmítnete."
    "Vydržte."
    Otočím se k Matějovi, který zřejmě celou dobu věděl, o co šlo. Teď mi může číst v obličeji nevyslovenou otázku.
    "Je to na tobě," odpovídá tiše.
    Na moment se zadívám na svou obvázanou a zmrzačenou nohu a na berle, které jsem si odložila vedle sebe.
    "Tak dobře. Beru to. Dejte mi vědět, co na to UEFA."

  • Od tohoto hovoru neutekly ani tři dny, kdy už jsem znovu stála na známém stadionu Heliodoro Rodríguez Lopéz, kde jsem předtím strávila tolik krásných chvil. Tentokrát ovšem mířím do kanceláře. S berlemi mi to trvá o poznání déle. Ředitel už na mě čeká a pomáhá mi do křesla. Připadám si jako babička.
    "Jsem rád, že jste to vzala, Eleno," říká na uvítanou. "UEFA mi vyšla na ruku velmi rychle. Dala vám dva roky, abyste si dodělala licence. Do té doby můžete trénovat tady na Tenerife. Pokud to pořád chcete vzít, mám tady pro vás smlouvu."
    Podívám se na běloskvoucí papír. Tentokrát už u nabízené pozice nečtu "hráčka". To už si nepřečtu nikdy. Ale tohle pro mě znamená možnost zůstat u sportu, který od chvíle, co znám Matěje, miluju nadevše.

  • Prakticky okamžitě míříme do kabiny, znovu se pochopitelně táhnu jako smrad. Dozvídám se tak, že hráči o tom, co jsem právě podepsala, do téhle chvíle vůbec nevěděli a mám se připravit na pořádné překvapení. Zůstávám za dveřmi a ředitel vchází jako první.
    "Tak se mi konečně zadařilo," slyším ho. "Rád bych vám všem představil nového trenéra."
    Kabinou se rozlehne několikeré cvaknutí mých berlí. Pak konečně stojím před ostatními. Rázem je kolem hrobové ticho.
    "Ahoj, kluci," říkám. "Asi byste ještě před měsícem nečekali, že mě tady uvidíte v tomhle stavu, co?"
    Konečně jeden z nich najde řeč. Je to záložník Vitolo. "To má být vtip, Eleno?"
    "Ale kdepak," potřesu hlavou. "Asi jste slyšeli, co mi řekli doktoři. Kopat už nikdy nebudu. Tak mi ředitel zavolal a nabídl mi tady trenérský flek. Doufám, že mě budete brát, i když jste tu skoro všichni starší než já."
    "Děláš si srandu?" ozve se Carlos Ruiz, obránce, který strávil v Tenerife celou kariéru. "Tebe bych bral za trenérku okamžitě, vždyť jsi mohla kopat v Bayernu."
    "Tak to můžeš začít hned," usmívám se. "Tohle opravdu není vtip, vzala jsem tady dvouletou smlouvu."
    "Tohle se mi snad zdá," kroutí Vitolo hlavou. "Před měsícem jsem na tebe v jednom kuse čuměl na trávníku a teď tady stojíš jak nemohoucí a říkáš, že nás budeš trénovat."
    "Svět je divný místo, co?" říkám.
    "Tak, lidi, konec řečí," vkládá se do toho kapitán týmu Álex García. "Taky sám nevím, jestli nespím, ale když to Elena říká, asi to tak bude. Takže bych rád všem něco řekl. Ať je, kdo je, odteď to je naše trenérka jako kdokoliv jinej, takže si na ni nevyskakujte. Dokázala toho víc než my všichni dohromady."
    "Dík, ale nepřeceňujte mě. Hele, kluci, na rovinu, nebudu si na vás dovolovat, zažila jsem to sama v Miláně. Ale musíme se spolu sžít, sezon brzo začne. Mám už svoje představy a doufám, že s nima budete souhlasit."
    "Cokoliv řekneš, trenérko," zubí se Álex.
    "Tak jdem na to," směju se. "Všichni na hřiště, přijdu za váma, co mi berle dovolí."


  • Jméno hráče P Stát Věk Cena FS TS Kontrakt
    1. Dani Hernández B VEN 31 1,100,000Ł 39 40 3r/29231Ł/m
    2. Samuel Camille O FRA 30 1,110,000Ł 39 40 3r/31131Ł/m
    3. Carlos Ruiz O ESP 33 1,130,000Ł 38 41 2r/31884Ł/m
    4. Germán Sánchez O ESP 30 914,000Ł 38 40 4r/26906Ł/m
    5. Raúl Cámara O ESP 32 1,400,000Ł 39 41 4r/35449Ł/m
    6. Aitor Sanz Z ESP 32 1,720,000Ł 40 41 3r/39184Ł/m
    7. Vitolo Z ESP 33 1,690,000Ł 42 39 2r/39159Ł/m
    8. Álex García Z ESP 32 2,560,000Ł 42 41 3r/47657Ł/m
    9. Suso Santana U ESP 31 2,120,000Ł 40 42 3r/40881Ł/m
    10. Haythem Jouini U TUN 23 2,110,000Ł 41 41 3r/43084Ł/m
    11. Amath Ndiaye U SEN 20 2,560,000Ł 41 42 3r/47031Ł/m
    12. Ismael Falcón B ESP 32 737,000Ł 39 38 4r/24570Ł/m
    13. Alberto Jiménez O ESP 24 896,000Ł 39 39 2r/26009Ł/m
    14. Marc Crosas Z ESP 28 1,380,000Ł 40 40 4r/34499Ł/m
    15. Aarón Ňíguez Z ESP 27 1,710,000Ł 40 41 3r/39158Ł/m
    16. Choco Lozano U HON 23 2,100,000Ł 41 41 4r/40799Ł/m
    17. Jorge Sáenz O ESP 20 723,000Ł 38 39 4r/25008Ł/m
    18. Iňaki Sáenz Z ESP 28 1,370,000Ł 40 40 4r/34899Ł/m
    19. Edu Oriol Z ESP 30 883,000Ł 39 39 4r/27472Ł/m
    20. Cristo González U ESP 19 749,000Ł 39 38 4r/24618Ł/m
    21. Omar Perdomo U ESP 23 1,130,000Ł 39 40 2r/31131Ł/m



  • Předsezonní tréninky pod mým vedením proběhly na výbornou. Na začátku jsem si musela zvykat, ale našla jsem si schopné asistenty, a kluci, kteří byli všichni nadšení z toho, že mě mají ve svém středu, nedělali žádné problémy. V přípravném zápase, kde jsem si střihla trenérský debut, jsme pak porazili portugalské Fafe. A pak jsme se mohli konečně vrhnout na sezonu druhé španělské ligy.



PODZIM



CD TENERIFE - RAYO VALLECANO
  • "Domácí tým nastupuje v sestavě Hernández - Camille, Ruiz, Jimenéz, Cámara - Sanz, Vitolo, García - Santana, Jouini, Ndiaye. Novou trenérkou tohoto týmu se stala mladičká Elena Martínez, bývalá hvězda tenerifského ženského týmu, které nejspíše ukončil kariéru zákeřný faul v utkání s Realem Sociedad. Uvidíme, nakolik se tato kdysi velmi známá hráčka AC Milan srovná s trenérskou rolí... Stadion je dnes beznadějně vyprodaný a mezi diváky je vidět i několik velice zajímavých plakátů na podporu nové trenérky. Všehovšudy tu nejspíš není jediný fanoušek, který by s novou volbou vedení nesouhlasil, protože Martínezová byla mezi nimi velmi oblíbená."

    "Vitolo má míč... Ouvej, to muselo bolet, Galán do něj hodně tvrdě zajel a inkasuje žlutou. Vitolo se zvedá na nohy s bolestivou grimasou, zato Martínezová se na své židličce hodně vzteká. Vzhledem k jejímu zranění po podobném faulu se tomu ani nedivím."

    "Další faul před vápnem a García si rovná míč k přímému kopu. To je dobrá pozice na přímé ohrožení branky... A je to krásný gól! Gazzaniga si sice na míč sáhl, ale ten přesto končí v síti! Tenerife vede 1:0 a podívejte se na Martínezovou. Kdyby neměla momentálně šrouby v koleni, asi by poskakovala radostí!"

    "Zucculini se protáhl domácí obranou a pálí! Tyč! A do zámezí! Velké štěstí pro domácí, však si také Martínezová teď musela pořádně oddechnout..."

    "Ze hřiště odchází zatím jediný střelec García, plácá si se svým spoluhráčem a následně i s trenérkou Martínezovou. Ti dva si zřejmě sedli. Zajímalo by mě, jestli García ví, že je Martínezová vdaná."

    "Zápas končí! Tenerife vítězí 1:0!"

    Po konci utkání mě hráči vybídli, abych se nějak došourala do středového kruhu. V tu chvíli spustil zaplněný stadion takový aplaus, až jsem se rozbrečela. Ano, nemůžu už na tomhle trávníku běhat s ostatními, ale zůstat v klubu nebyla chyba, to už vím jistě. Snad se klubu pod mým vedením povede dobře...

  • Na první venkovní utkání míříme do Cádizu, přístavního města, které kdysi vyplenila anglická armáda Francise Drakea. Díky dvěma brankám Ortuňa už z prvního poločasu jsme se však vrátili s prázdnou. V dalším zápase v Oviedu jsme pak dostali ještě tvrdší lekci - Linares, dvakrát Toché a Michu a odjeli jsme se čtyřgólovým přídělem. Skóre 1:6, to fakt není za rámeček...

  • "Kluci, takhle to nepůjde," povídám, když sedíme v letadle zpátky na Tenerife. Z posledního zápasu jsem byla tak znechucená, že jsem od 60. minuty ani nevolala na své svěřence pokyny. Nebylo to třeba. "Jestli nechceme dostat po hubě v celý lize, musíme to vzít za jiný konec. Zkusíme to jinak. Ale příští utkání v lize musíme vyhrát, nebo mě lidi ukamenujou a vás se mnou."

Copa del Rey, 2. kolo - CD Tenerife 2:1 RCD Mallorca
  • Na první kolo poháru jsme si mohli přát lehčího soupeře, ale co. Po kruté porážce od Ovieda jsme si museli fanoušky naklonit zpátky na naši stranu, a tak jsme do zápasu dali všechno. Od 17. minuty jsme vedli díky brance Ndiaye a kontrolovali náskok. Šest minut před koncem přidal Santanadruhý gól, a přestože jsme hostům dovolili utkání zdramatizovat po brance Júniora, postup do třetího kola už jsme si pohlídali. Ve třetím kole nás čeká druholigový Alcorcón, opět na našem stadionu.

  • Postup v Copa del Rey jsme sice vydřeli, ale v lize to pro nás po prvním úspěchu byla v dalších dvou zápasech bída s nouzí. Almeríi jsme tudíž porazit museli. Po půlhodině hry dal Jouini první branku, ve druhém poločase přidal druhou Santana a výhrou 2:0 jsme si aspoň částečně odprosili fanoušky za nepovedené předchozí zápasy. V pátém kole na stadionu Luga jsme vydřeli remízu, když Ndiaye vyrovnával po brance Josela. V dalším kole s Gironou jsme po dvou brankách Sandazy dvakrát prohrávali, ale nakonec zvítězili 4:2, když se postupně trefili Santana, dvakrát Jouini a Ndiaye. Nezdařený úvod do sezony jsme snad už nechali za sebou.

  • Tentokrát spolu se mnou na trénink míří dva noví mladí muži. Jde o posily, které mi nedávno přivedl ředitel klubu. Vstupujeme do kabiny společně.
    "Takže kluci, tohle jsou dva naši noví spoluhráči," říkám. "Jefferson Lerma přišel z Levante a Pablo Marí z Girony. Asi vám nemsuím připomínat, jak se chováme k posilám. Pokud to teda zrovna není bývalá italská reprezentační brankářka, co na mě kdysi poštvala chlapa, aby mě zmrzačil."
    Tuhle historku z dob mého angažmá v AC znali všichni. Od doby, kdy Zoe Cinelliová dostala u soudu zákaz hraní, jsme se neviděly, a já jsem po tom ani netoužila. Nechala jsem tu epizodu za sebou.
    "Proč jste se vlastně rozhodli jít hrát k nám, kluci?" ptá se Álex García.
    "Ale prosímtě," směje se Pablo. "Kdo by nechtěl hrát pod slavou Elenou?"
    "Vypadá to, že nám jednoho dne přilákáš i Neymara," směje se Dani Hernández, zatímco vyklepává rukavice.
    "Hele, kluci, jestli se táhnete na Kanáry jen proto, abyste mě sbalili, máte smůlu, nejsem děvka," přidávám se se smíchem do zábavy. V dobré náladě vybíhá tým na další trénink, aby posily dostaly šanci se s ostatními sehrát.

  • V nové sestavě nastupuje tým na hřišti Cordóby, která se pohybuje na čele a touží po postupu do Primera Division. Však nám také Juli dal už po osmi minutách první gól a vše mělo pokračovat v zajetých kolejích. Ale García z přímého kopu brzy vyrovnal, a i když Rodri nakonec přisoudil tři body domácím, vraceli jsme se na Kanáry s celkem dobrým pocitem. Když jsme v dalším kole po výborném výkonu porazili brankami Ndiayeho a Camilla i silné Getafe, nepovedený úvod sezony už byl definitivně za námi.


Jaký dojem zanechává Martínezová v roli kouče?
  • Bývala fotbalovou hvězdou nejvyššího kalibru, ale momentálně léčí vážné zranění a ujala se trenérské taktovky u mužů. To je Elena Martínez, dvaadvacetiletá kráska, která momentálně o berlích šéfuje mužům starším, než je sama. V prvních kolech působil tým pod jejím vedením rozpačitým dojmem, prohrál 0:4 v Oviedu, ale nyní se zdá, že tréninkové metody mladé Španělky konečně padly na úrodnou půdu. Tenerife pod jejím vedením balancuje v klidném středu tabulky. "Martínezová vnesla do mužského fotbalu určitý typ ženského pojetí, založené na kombinační hře," říká televizní expert Raúl Menendes. "Soupeři si na tento herní styl zatím nezvykli, zato se zdá, že jejím hráčům naordinovaná medicína svědčí. Chvíli trvalo, než spolu našli řeč, ale teď předvádějí dobré výkony." Na otázku, jestli se Martínezová ještě někdy vrátí k fotbalu, odpovídá spíše negativně: "Martínezovou čekají operace a dlouhé léčení. Než se dostane zpět do bývalé formy, potrvá to dva nebo tři roky, a já nevím, jestli ještě poté bude mít chuť vyběhnout znovu v kopačkách na pažit. Spíše bych ji postupem času viděl definitivně na trenérské židli." Sama Martínezová se tomuto tématu vyhýbá: "Lékaři mi řekli, že jsem skončila, a pořád je to pro mě hořké sousto. Ale do návratu dám všechno, a jestli se ještě někdy dostanu do formy a bude o mě zájem, nevylučuji, že to ještě zkusím. Ale prozatím mám práci tady v Tenerife."


Válela na trávnících, nyní vede druholigový španělský klub. Kam to Martínezová dotáhne v nové kariéře?


Copa del Rey, 3. kolo - CD Tenerife 1:0 AD Alcorcón
  • Druholigový Alcorcón jsme na domácí půdě porazit mohli a také chtěli. Od 25. minuty jsme vedli, když se ukázkově do šibenice trefil Jimenéz. Během zápasu jsme si jak my, tak hosté vypracovali další velké šance, ale žádná z nich brankou neskončila. Jediný gól nám tak stačil na postup do 4. kola. Na domácím stadionu nás čeká prvoligový Leganés. Vzhledem k postupujícím týmům to je celkem mírný los.

  • Po postupu jsme nastoupili na hřišti poslední Mallorcy a chtěli jsme si odtamtud odvézt nějaké body do tabulky. Už v sedmé minutě byl po dvou žlutých během dvou minut vyloučen domácí Domínguez a nás tak čekala dlouhá přesilovka. Jenže kluci to během hry proti oslabenému soupeři přehnali s útočením a Lekić to ztrestal. Devatenáct minut před koncem však Santana dokázal aspoň vyrovnat, takže ze slunné, daleké Mallorcy jsme si odvezli aspoň bodík. Proti Tarragoně v desátém kole jsme si opět chtěli jít pro výhru. V posledních patnácti minutách prvního poločasu se trefili Jouini a Santana a bylo v podstatě rozhodnuto, protože hosté byli směrem dopředu prakticky neškodní. V tabulce jsme se tak posunuli na šesté místo o jediný bod za postupovými příčkami. Zatím je do konce sezony velice daleko, ale postup by byl pro Tenerife skoro jako zázrak. Ale zatím jsme jen ve čtvrtině sezony. Tu překračujeme utkáním na stadionu Sevilly Atlético. Toužili jsme po dalších bodech, jenomže jsme tvrdě dopadli na zem. Já ani nevím, co mám psát. Podívejte se na to sami.




  • Při domácím zápase se Zaragozou se na mě po té ostudě v Seville začal vůbec poprvé snášet z tribun mírný pískot. Diváci mi do té doby odpouštěli i porážku o čtyři branky v Oviedu, ale tohle už nezkousli všichni. Zvláště ne po další ztrátě bodů po bezbrankové remíze. Se silnou Zaragozou to sice nebyla nějaká katastrofa, ale po té porážce to fanoušky zklamalo. Pořád jsme ve středu tabulky s minimální ztrátou, ale takhle to nejde dál. Budeme muset začít vyhrávat. Alcorcón nám však měl co oplácet po vyřazení v poháru. A než jsme se nadáli, zase jsme prohrávali o tři branky. Na samém konci sice snížil Ndiaye, ale to nám nebylo nic platné. Za třináct kol máme sice 15 vstřelených gólů, ale 21 inkasovaných, jednoznačně nejvíc z celé ligy...

  • Sedím v kabině, berle odložené vedle sebe a hledím na kluky, kteří posedávají přede mnou. Není mi moc do řeči, a komu by bylo.
    "Kluci, takže na rovinu. Doma hrajeme dobře, bodujeme. To je v pohodě. Venku je to hrozný. A o tý obraně ani nemluvím. Za třináct kol jednadvacet fíků, to nejde! Musíte s tím něco udělat. Dám vám jednu šanci s Leganés v poháru a doma s Elche, jinak začnou padat hlavy. Lidi už zapomněli, co jsem dokázala na trávníku. Jsem teď trenér jako každý jiný, a začínají mě vypískávat. Tu pětku v Seville jen tak nevydýchají. Takže do toho dejte srdce, nebo hrát nebudete."

Copa del Rey, 4. kolo - CD Tenerife 2:1 CD Leganés
  • Po tom proslovu, který jsem ke klukům měla, jsem věřila, že do toho dají všechno. Někteří fanoušci mě totiž na stadionu vítali pískotem, který se mísil s chabým potleskem. Dokonce už začali kontaktovat i Matěje, který na zápase také byl, aby "s těmi mými metodami něco udělal". Dnes jsme si však fanoušky dokázali trochu odprosit. Ndiaye dal dvě branky ve druhém poločase, za Leganés sice na konci snížil Pérez, ale Leganés už prohru neodvrátil. Prošli jsme tak už do čtvrtfinále. Na jaře se potkáme zase doma se slavným Realem Madrid. To bude pro Tenerife fotbalový svátek. Neuplynulo sice dlouho od doby, kdy se vedle na Las Palmas hrála první liga, ale fanoušky moc nebavilo přelétavat mezi ostrovy, aby je viděli. Tohle bude něco jiného.

  • Jak jsem říkala klukům, zápas s Elche byl pro obranu klíčový. Obrana dala do zápasu vše a příliš šancí hostům nedávala, a Jouini po hodině hry obranu hostů překonal. Zajistil nám tak další tři body, ale naše skóre bylo přesto hrůzostrašné. Mě i fanoušky roztrpčení stále ještě nepřešlo. Ze hřiště pekelně silné Huescy - na můj vkus - jsme si však odvezli bezbrankovou remízu, i když jsme hodinu dohrávali v deseti. Pak přišlo domácí utkání s Levante, kde nás znovu nečekalo nic lehkého, ale utkání se změnilo zcela v naši šou. Nejprve se trefili Santana, po něm Jouini a ve druhé půli ještě Ndiaye a rázem jsme vedli 3:0. Za hosty pak sice snížil Espinoza, ale čtyři minuty před koncem jim zatloukl čtvrtý hřebík do rakve znovu Santana. Po závěrečném hvizdu vtrhli na hřiště fanoušci a hráče i mě odnesli na ramenou. Musela jsem je ale několikrát prosit, aby dávali pozor na moji nohu. Nejspíš by mi ji načisto znovu přelomili, kdybych je nechala.


  • "Skvělá práce, kluci," říkám. "Vzali jste to za dobrej konec, takhle by to šlo. Ale připomínám vám, že to není jen jeden zápas."
    "Jasně, šéfko," směje se Álex Garcia. "Kdy jdeš vůbec na operaci?"
    "V zimní přestávce," odpovídám. "Měli by mi vytáhnout ty šrouby a koleno znova zpevnit. Ještě tak půl roku budu chodit o berlích, pak mě čeká rehábko."
    "Tak hodně štěstí. Třeba se ještě jednou vrátíš na trávníky."
    "To potrvá x let, jestli vůbec," potřásám hlavou. "Leda že bych si zakopala s váma. Ale těžko se vrátím na stejný level jako předtím."
    "Musíš věřit, nikdy není pozdě."
    Neodpovídám na to nic. Sáhnu pro kabát a berle a vycházím z kabiny.

  • Těsně před koncem podzimní části ligy jsme se postavili na hřišti Reusu Deportiu. Bodovat se nám bohužel nepodařilo, v rychlém rozmezí se trefili Carbía a Vaz a bylo po nadějích. Jako další přijela na náš stadion Murcia, ale už po pěti minutách prohrávala, když se trefil Santana. Přesně po půlhodině od prvního gólu zvýšil skóre Jouini, a protože hosté moc šancí neměli, zvítězili jsme opět s čistým kontem a Santana přidal ještě třetí branku. Fanoušci nám pomalu začínají odpouštět strašlivé porážky z venkovních zápasů, protože v tabulce na šestém místě a na postupovou třetí příčku ztrácíme jen bod. Do zápasu s Numancií nastoupil v útoku Lozano, který nahradil Santanu. Trochu se zlobil, ale vzal to. Těsně před poločasovou přestávkou spoře zaplněný stadion překvapivě zmlkl, když se trefil Ndiaye a poslal nás do vedení. Domácí se celý druhý poločas marně snažili o vyrovnání, a já už začínala doufat, že by se nám podařilo zvítězit, ale v 84. minutě Pedraza přeci jen vyrovnal. I bod je pro nás dobrý, ale jsme trochu zklamaní. Mohli jsme vyhrát. Výhru jsme si tak připsali až doma s Mirandésem. Těsně před poločasem jsme dostali gól od Bustose, ale ve druhé půli se trefili napřed Lozano a čtyři minuty před koncem Ňiguez. Stejně jako jsme minule měli smůlu, stálo při nás tentokrát štěstí. Podzimní část ligy jsme zakončili utkáním ve Valladolidu. Hráli jsme dobrý fotbal, ale Jordan nakonec přiřkl body o něco lepším domácím. Už poněkolikáté jsme měli smůlu. Podzimní část tak končíme na sedmém místě pět bodů za postupovými příčkami. Bylo to mnohem víc, než bychom před startem sezony čekali.


  • V zimní přestávce jsem se podle plánu podrobila operaci. Vlastně dvěma. Při první mi chirurgové odstranili z kolene a holeně pod kloubem šrouby a kovovou destičku. Při druhé pak museli zpevnit hojící se šlachy vhodnými úpony. Pro mě to znamenalo, že strávím ještě pár měsíců o berlích, ale aspoň jsem už na tu nohu mohla opatrně došlapovat, i když jsem ještě pořádně kulhala. Rekonvalescence šla podle doktorů dobře a o něco rychleji, než očekávali. Říkali, že ke konci sezony bych mohla začít s rehabilitacemi.

    Tréninky za mě v té době vedli asistenti. Vedení v zimní pauze přivedlo ještě dvaadvacetiletého obránce Varelu z Ovieda. Jinak byl tým pro jarní fázi ligy dokonale připraven a celé město se chystalo zejména na pohárové měření sil se slavným Realem.



JARO



  • Jarní část jsme zahájili venkovním zápasem proti Vallecanu. To jsme v prvním vzájemném utkání porazili, takže jsem doufala, že se nám zadaří i na jejich půdě, ale to spíš jen přání bylo otcem myšlenky. Už po pěti minutách nás poslal do vedení Lerma, ale Miku vyrovnal těsně před poločasem a od té doby nás domácí prakticky nepustili z obrany. Za ten vydřený bod je tak celý tým opravdu rád. Zvlášť, když jsme jej podpořili třemi body z domácího duelu s Cádizem. Po takticky skvěle zvládnutém výkonu jsme zvítězili 2:0 po gólech Lozana a Jouiniho. Právě Jouini chytl v poslední době dobrou formu, je už na osmi brankách a pere se o korunu krále střelců. Pak ale přišel zápas, kterého jsem se obávala, přijelo Oviedo. Na ten výprask na podzim jsme nezapomněli, však nám ho taky fanoušci hostí připomněli dost dobře ztvárněným transparentem s posměšným nápisem "ZASE 0:4, BERLIČKO?" Vypadalo to, že mě jejich fanoušci nemají moc v lásce, ale když jsme po brankách Garcíi a Sanze, který nahradil zraněného Ňígueze, vedli 2:0, sklaplo jim. Michu sice v samém závěru snížil, ale prohru už neodvrátil. A já si neodpustila kousavé gesto, abych po zápase hostujícím fandům neukázala "véčko". Sice ke mně z jejich sektoru zalétla nějaká nadávka, ale mně to bylo jedno. Tři body máme a to je hlavní. Bohužel Aarón bude tři týdny mimo hru, vyšetření odhalilo vlasovou zlomeninu kotníku. A to měl při tom zákroku dost štěstí, že nepopadl jako já. Proti Almeríi jsme tak nastoupili bez něj a museli skousnout těsnou porážku 0:1. když se jako jediný trefil Puertas. O týden později jsme doma přivítali Lugo a celkem rychle prohrávali po brance Joselua. O půlce jsem na kluky trochu zvedla hlas, a ono to zabralo, sotva se začalo hrát, vyrovnal Varela a všechno spělo k remíze. Běžela už nastavená doba, když se za obranu hostů uvolnil Ndiaye a propálil všechno, co mu stálo v cestě. 2:1! Fanoušci byli v extázi a já taky. Vyskočila jsem z té svojí věčné židle, ale trochu jsem to s tím svým zabandážovaným kolenem neustála a pěkně si natloukla. Kluci z lavičky mě nakonec museli zvedat a se smíchem mi podávali berle, ale mně to bylo fuk. Vyhráli jsme, a byla to sakra důležitá výhra. Pořád jsme totiž někteří nezahodili myšlenky na možný postup. Na hřišti Girony do toho kluci dali srdce. Nechali na hřišti, co mohli, ale Herrera byl k naší smůle v zápase jediným střelcem. Kdepak, na postup to letos nebude, to bychom museli zlepšit venkovní zápasy. Ale na klidný střed tabulky určitě jo. A i to je vlastně víc, než by od tohohle kádru a mladé holčičky s nulovou praxí kdo čekal. Bohužel v zápase s Cordóbou jsem měla na jaře poprvé důvod k nespokojenosti, kluci to podcenili a prohráli jsme 0:1, ale nahradili jsme to na hřišti pěkně silného Getafe, odkud jsme si odvezli bodík za plichtu bez branek. Nebyl to možná nejhezčí zápas, ale i takové se hrají. Na vítěznou vlnu jsme se vrátili výhrou proti Mallorce. Hosté sice vedli od 36. minuty po gólu Júniora, ale vydrželo jim to jen tři minuty. Lozano ukázkovou bombou vyrovnal a v druhé půli Ndiaye překlopil skóre na naši stranu. Pak jsme si díky Ňiguezovi dojeli aspoň pro bod na hřiště Tarragony a v dalším zápase, kterého jsem se po podzimu bála, protože skončil ještě větším přídělem než ten od Ovieda, porazili jedinou brankou Ndiayeho i Sevilu Atlético. Pak nás čekala daleká cesta do Zaragozy, kde nám ale Xumetra nedovolil odvézt si žádné body, a útok Ndiaye-Jouini-Lozano třemi brankami rozcupoval nebohý Alcorcón. Pak už se celé město chystalo na měření sil s Realem Madrid.


  • Před zápasem si nás obvykle volají na tiskovou konferenci, ale tentokrát je v zóně mnohem víc novinářů než jindy. Doslova se tam mačkají hlava na hlavě. Když se dobelhám dovnitř, vítá mě u dveří trenérský kolega, i když to slovo opravdu není na místě. Holohlavý bývalý záračný Francouz Zinedine Zidane. A dokonce mi pomáhá na místo. Červenám se u toho jako pivoňka. Dvaadvacetiletá zelenáčka proti takové legendě. A novináři nás začínají bombardovat otázkami.
    "Pane Zidane, jak se těšíte na měření sil se slečnou Martínezovou?"
    "Těším se na to velmi," odpovídá Zidane. "Leckdo by mohl namítnout, že jsme jasným favoritem, ale já jsem s tím opatrný. Superhvězdy ještě nedělají záruku výhry. Slečna Martínezová bývala klenotem ženského světového fotbalu a svému týmu vtiskla mnohé z jejího stylu. A to může být právě ten ošidný prvek, na který si musíme dávat pozor."
    "Slečno Martínezová, váš tým se postaví proti hvězdám světové třídy. Jakou taktiku pro zápas zvolíte?"
    "Na tenhle zápas jsme se připravovali, co byly nalosovány dvojice pro čtvrtfinále," odpovídám. "Jediný hráč Realu má větší cenu než všichni naši hráči a já v době bývalé slávy dohromady, ale to neznamená, že se lekneme. Půjdeme do toho naplno. Když prohrajeme, prohrajeme se ctí."
    "Teď k vám. Věříte, že byste se mohla vrátit na trávníky?"
    "Nevím," pokrčím rameny. "Uzdravování jde podle lékařů dobře, ale po něm mě čeká dlouhá rehabilitace a měsíce cvičení. Ztratila jsem všechnu formu a cit v noze od kolene níž. Jestli se někdy vrátím, potrvá to. Nemůžu vyloučit, že už to nebude nikdy."
    "Bývaly doby, kdy jsem vás pozorně sledoval," říká Zidane. "Bývala jste takový míčový kouzelník, dirigentka zálohy. Mrzí mě, co se vám stalo."
    "Díky," odpovídám. "Ale i takový umí být sport. Jsem ráda, že jsem mohla u fotbalu zůstat aspoň takhle. V první chvíli jsem nevěřila, když mi to nabídli." Podáváme si ruce, já se chopím berlí a vykulhám z novinářské zóny. Mířím do šatny, promluvit naposledy ke klukům. Sedí tam pohroužení do sebe a nikdo ani nedutá.
    "Kluci," říkám, "tohle je pro vás všechny největší zápas kariéry, tak do toho hlavně dejte srdce. Na výsledku nakonec tolik nezáleží. Jestli máme prohrát, odejdeme s hlavou nahoře. Nelekněte se jich, jsou to taky jen lidi. Jen tak můžete vyhrát."


Copa del Rey, čtvrtfinále - CD Tenerife 1:0 Real Madrid CF
  • Před beznadějně zaplněným stadionem jsme ve čtyři hodiny odpoledne rozehráli utkání proti těm největším superhvězdám. Utkání obra s trpaslíkem, a také dvou zcela rozdílných stylů. Už v páté minutě měl Hernández co dělat se střelou Modriče, Ronaldo z dobré pozice přestřelil. Real držel míč a nepouštěl nás do hry, ale v devatenácté minutě pro ně přišel šok. Lerma utekl po levé straně, odcentroval, Navas si křikl, že si pro ten centr jde, ale minul ho a Lozano měl až neuvěřitelně snadnou práci. Zaplněný stadion rázem vybuchl, že se div nezbořil. Vedli jsme 1:0! Madridské hvězdy zapnuly vyšší obrátky, ale zas a znova si lámaly zuby na výtečně chytajícím Hernándezovi, a když už ho Ronaldo překonal, zastavilo ho břevno. A čas plynul, plynul neúprosně. Do kombinace hostů se vkrádala křeč a mohli být hodně rádi, že jsme to neztrestali druhou brankou. Od zhruba osmdesáté minuty už stadion bouřil nepřetržitě, že nebylo slyšet vlastní slovo, s úderem devadesáté začali hromadně skandovat "Pískej! Pískej!", a když hlavní rozhodčí sedm minut po šesté foukl do píšťalky, vyvalily se celé tribuny na hřiště, naskákali na hráče, naskákali na mě, zkrátka byla z toho obří slavící valná hromada. Vyřadili jsme Real, vyřadili jsme všechny ty superhvězdy, které jako by nevěřily, co se v uplynulých dvou hodinách stalo. Postupujeme do semifinále a zahrajeme si s Deportivem Alavés. A Tenerife bouřlivě slavilo až do rána. Zázraky se pořád dějí!



Bývalá ženská hvězda zastavila Real Madrid!
  • Byl na ni téměř dojemný pohled, jak o berlích stojí na trávníku tenerifského stadionu, zdraví se s fanoušky a v očích jí stojí slzy. Možná jako by vzpomínala, jak na tomhle trávníku stála ve stejném tmavě modrém dresu, který teď oblékají hrdinové celého města, kteří senzačně vyřadili z poháru hvězdami nabitý Real. Ale ona u toho byla. Ona byla základním stavebním kamenem toho úspěchu. Pod jejím vedením dokázali hráči druholigového klubu s odkopnutými hráči eliminovat ty největší hvězdy Bílého baletu a dojít si pro postup do semifinále. O tomto zápase se následně psalo v celém Španělsku, zmínky pronikly i do italských novin a dokonce do českých. A všude hlásaly obří titulky jedinou zvěst: že tým zmrzačené hvězdy ženského fotbalu udržel na uzdě Bílý balet. Expert španělské televize Javier Biacomo vysvětluje, v čem viděl v utkání zásadní rozdíl: "Bylo to v nasazení. Real k zápasu přistoupil liknavě a byl za to po zásluze ztrestán. Tenerife nevypustilo jediný souboj o míč za celých devadesát minut. Trenér Zidane své hráče varoval před herním stylem, který neznali. Martínezová začala se svými svěřenci sázet na trpělivou kombinační hru ze ženského fotbalu s minimem tvrdých osobních soubojů, a jak je vidět, na madridské hráče to fungovalo. Prakticky nevěděli, koho mají pokrývat dřív, protože si domácí hráči nabíhali do sebemenšího volného prostoru a radši než kontakt s protihráčem volili další nahrávku. Je to styl v mužském fotbale velmi neobvyklý a proto účinný. Můžu říct, že Tenerife rozhodně neprohloupilo, když své ženské hvězdě nabídlo trenérské křeslo." V podobném duchu hovoří i trenér Zidane: "Podcenili jsme to. Nepodařilo se nám pokrýt kombinační hru domácích, kteří dokonce hráli na míči více než my. Měli jsme i smůlu, ale na to se nemůžu vymlouvat. Pokud na hřišti druholigového týmu nedáme gól, je to pro tým jako Real zasloužená porážka. Martínezová se svým týmem se na nás skvěle takticky připravili a vyhráli po zásluze." Martínezová naproti tomu po pozápasové tiskovce odpovídá skromně: "Měli jsme štěstí, ale kluci do toho rozhodně dali všechno. Chtěli jsme odejít s hlavou vztyčenou, ale v životě by mě nenapadlo, že vydřeme postup. Je to pořád jako sen, ale čekají nás další těžké zápasy. Musíme rychle zpátky na zem. Ale teď už se do toho finále zkusíme dostat. Bylo by fantastické probít se do pohárové Evropy, ale zatím jsme nedokázali ještě nic."

Superhvězdy nestačily na podceňovaný tým Eleny Martínezové a loučí se s Copa del Rey


  • Po seznačním postupu přes Real nás čekala cesta do Elche a bylo vidět, že z nás domácí v úvodu měli možná až přehnaný respekt, ale jakmile se z něj oklepali, začalo nám být horko. 27. minuta, Ninodává na 1:0. Nejen že se nám nepodařilo vyrovnat, ale ke konci nám Matilla a Hervías dali další dva góly. 0:3. Inu, i takové zápasy se dějí. Snad nám to fanoušci odpustí. Zvlášť když jsme doma po vyrovnaném průběhu porazili po jediném gólu Jouiniho i silnou Huescu, která byla před zápasem na šestém místě tabulky. V dalším zápase na hřišti Levante jsme bohužel od domácích dostali dvě branky během prvních třinácti minut a bylo po nadějích na bodový zisk. I tak se držíme na osmém místě tabulky a ztráta na čelo není bůhvíjak velká. Odvážnější fanoušci si hrají s postupem, ti realističtější počítají s klidným středem tabulky a vzhlížejí stejně jako já k národnímu poháru.

Copa del Rey, semifinále - CD Tenerife 1:1, na pen. 7:6 Deportivo Alavés
  • Alavés by po Realu rozhodně schůdným soupeřem, ale tady v semifinále už se mohlo stát opravdu cokoliv. Nemohli jsme si dovolit vypustit opět ani metr trávníku, což jsem klukům připomněla před zápasem velice důkladně. V prvním poločase se hrál z obou stran opatrný fotbal s minimem šancí, ale ve 41. minutě naší obraně utekl Caramasa a Hernández proti jeho střele neměl šanci zasáhnout. O poločase jsem klukům na rovinu řekla, že jestli chtějí do finále, mají jednu šanci. Okamžitě reagovali zlepšeným výkonem a po osmi minutách druhé půle Jouini vyrovnal. I přes další šance zejména ze strany hostů tento výsledek vydržel až do konce základní hrací doby a pak i půlhodinového prodloužení a muselo se do penalt. Penalty už jsem zažila kolikrát, ale v semifinále poháru a z trenérské pozice to nebylo nikdy. Mohla jsem se ukousat strachy, stejně jako diváci. Všichni střelci do jednoho byli v pěti sériích úspěšní a až na jeden případ si brankáři ani nečuchli. Stejně tak v šesté sérii, až v sedmé přišlo první zaváhání a na starost ho měl střelec první branky Camarasa. V tu chvíli se napětí na stadionu dalo krájet, ale Varela, vybraný na tento důležitý pokutový kop, si zachoval chladnou hlavu a s přehledem proměnil. Postupujeme do finále Copa del Rey a s Levante si zahrajeme o vstupenku do pohárové Evropy!

  • Den po zápase si mě do kanceláře volá ředitel. Usmívá se od ucha k uchu.
    "Rozhodně nelituju, že to tady vedete, Eleno," říká. "Začátek byl takový rozpačitý, ale teď hrajete jako z partesu. Mluvil jsem s hráči, všichni vás mají rádi jako sestru a ne trenérku. Tak dobrá atmosféra u nás nebyla ani nepamatuju. A o výsledcích ani nemluvím. Finále Copa del Rey a sedmé místo v tabulce bych si nevysnil ani po drogách," směje se. "Nechci na vás tlačit, ale když už jste vyřadili Madrid, kdybyste to finále vyhráli, byl by to pro Tenerife svátek. Byla byste tu rovnou dvojnásobnou legendou."
    "Taky to chci vyhrát," usmívám se. "Dáme do toho všechno, jako vždycky."

    Když se vrátím domů, první, kdo mi gratuluje, je pochopitelně Matěj. S Palmasem jsou v lize na lichotivé osmé příčce, takže to vypadá, že dohrají sezonu v klidném středu tabulky.
    "To finále si ujít rozhodně nenechám," říká. "Přeju ti hodně štěstí."
    "Díky," směju se.
    Najednou se ozve domovní zvonek. Matěj se zvedne a jde otevřít. Netušíme, kdo by to mohl být. Sotva ale otevře, nedokáže ze sebe překvapením dostat jediné slovo.
    Kulhám o berlích ke dveřím, abych se podívala, kdo ho tak překvapil. Rázem mám co dělat, abych se ovládla. Za dveřmi stojí někdo, koho bych se nenadála ani v tom nejčernějším snu. Ten obličej nezapomenu nikdy. Za dveřmi stojí Zoe Cinelliová.
    "Co ty tady děláš?!" Mám co dělat, abych udržela klidný tón.
    "Vyslechni mě, než mě odsoudíš, Eleno," říká Zoe. "Vím, že mě nenávidíš, a poprávu, ale co jsme si, to jsme si, aspoň doufám. Pustíš mě dál nebo mě tu necháte stát ve dveřích?"
    Překvapeně ustoupím zpátky a nechávám ji vejít. Matěj jí nabízí v obýváku místo, ale i na něm je vidět, že je zároveň překvapený a rozčilený.
    "Tak co tady děláš?" ptám se, když dojdu.
    "O tom tvém zranění se psalo všude možně," říká Zoe. "Vyděsilo mě, když jsem viděla, jak jsi dopadla. Plánuješ ještě někdy návrat na trávník nebo zůstaneš u trenéřiny?"
    "To nevím," odpovídám. "Uvidím podle rehabilitace. Říkali, že po konci sezony bych už mohla začít."
    "Proto jsem tady. Znám v Itálii skvělého fyzioterapeuta, pomáhal i jiným fotbalistům, dokonce i mě dostal po jednom zranění do formy. Jsem si jistá, že by ti pomohl. S vydáním si nedělej hlavu, to už by byla moje starost, pokud to teda bereš."
    Skoro nevěřím tomu, co slyším. "Proč to děláš?"
    "Asi abych se vykoupila," krčí Zoe rameny. "Málem jsem ti kdysi kvůli mýmu mindráku přervala kariéru, tak ti ji snad můžu pomoct znova nastartovat."
    Zadívám se jí do obličeje, jako bych se snažila vyčíst nějakou postranní myšlenku. Ale každé slovo, které říká, je upřímné. Opravdu mi chce pomoct.
    "Tak dobře," říkám. "Máš na něj nějaký kontakt?"
    "To už zařídím já," odpovídá. "Až to bude jistý, ozvu se ti, co a jak."

  • O nabídce od Zoe už pochopitelně v klubu ví všichni, a jsou z toho stejně překvapení. Můj příběh z Milána znají víc než dobře. Zoe se mi vskutku ozvala asi po týdnu se zprávou, že je pro mě v Miláně přímo v lékařském zařízení připravené ubytování. Stačí, abych po konci sezony přiletěla. Všechno to bylo upečené dřív, než jsem se nadála. Rozhodla jsem se, že tomu dám šanci, ale ještě předtím jsem se musela vrátit k trenérským povinnostem. Čekal nás silný Reus. Prakticky po celý zápas jsme prohrávali, když se trefil Vaz, ale pět minut před koncem Jouini vyrovnal aspoň na konečných 1:1, i když je to pro nás ztráta. Ze hry o postup jsme venku dávno, ale přesto jsme doma chtěli vyhrát. Tuhle ztrátu jsme ale napravili utkáním v Murcie, kde jsme vybojovali snad první venkovní výhru sezony po brance Garcíi, ale zaplatili za to zraněním Ňiguéze. To ale nakonec není taková škoda, protože bude ze hry jen krátce. Navíc jsme hned v dalším kole, tři kola před koncem, doma po dvou brankách Ndiayeho a jedné od kapitána Garcíi rozcupovali Numancii rozdílem třídy a posunuli se v tabulce na 7. místo. Postupová třetí příčka je vzdálená jen tři body, ale pro to by se muselo sejít obrovské množství náhod. Rozhodli jsme se však, že sezonu zkusíme před finále Copa del Rey zakončit na co nejlepší notu. V Mirandési se však už po deseti minutách trefil Mesa a my za celý zápas nenašli vhodnou odpověď, ale samotnou ligovou sezonu jsme zakončili výhrou proti Valladolidu. Ndiaye se sie zranil na tréninku a znamenalo to, že nám bude chybět do konce sezony, ale jeho náhradník Santana nasázel hostům rovnou tři branky a Leao už dokázal jenom korigovat stav. Sezonu Segunda Division končíme na 7. místě, což je výsledek, který po rozpačitém úvodu nečekal snad vůbec nikdo. A zdaleka jsme ještě neskončili, protože nás čeká boj o místo v pohárové Evropě.

  • Ztichlá kabina v útrobách Camp Nou. Nikdo ani nedutá, když si vezmu slovo.
    "Kluci, dokázali jsme spolu během sezony neuvěřitelné věci. Dostali jsme se na sedmé místo v lize a přitom nám na začátku nikdo nevěřil. Porazili jsme doma Real Madrid, a teď jsme ve finále Copa del Rey. Takže tam půjdeme, dáme do toho srdce jako vždycky a vyhrajeme to!"


Copa del Rey, finále - CD Tenerife 1:0 Levante UD
  • Krásný stadion Camp Nou. V životě by mě nenapadlo, že tady budu koučovat tým ve finále národního poháru před sedmdesáti tisíci diváky. Hraje se hodně tvrdé utkání, už po dvou minutách fasuje Ňíguez žlutou, celkem jsou v zápase čtyři. Ve 23. minutě uteče po křídle Lozano, nacentruje, Jouini se zavěsí do vzduchu a rozjásá téměř zaplněný Camp Nou, který se přišel podívat na ten "dívkou vedený zázrak". Levante ještě přitvrdí, ale Hernández v bráně snad čaruje, jak likviduje jednu šanci za druhou. V 50. minutě přijde zlomový moment. Postigo na polovině srazí tvrdě k zemi Cámaru a fasuje červenou kartu! Levante je však i v deseti stále nebezpečné a vytváří si tlak. Dobře ví, že musí. Ale čas plyne, a když deset minut po deváté pískne hlavní rozhodčí třikrát dlouze do píšťalky, rozpoutá se v ochozech, zaplněných našimi příznivci, pravá bouře. Získali jsme španělský pohár a s ním právo startu v Evropské lize! Hráči křepčí po hřišti jako šílenci, objímají se, děkují tribunám. A já? Já stojím u střídačky, opřená o své berle, a pláču. Štěstím i smutkem. Ano, pro tyhle momenty stojí za to hrát fotbal, ale zároveň jsou také pro mne připomínkou, o co vše jsem možná navždy přišla...




  • "Zvládli jste to, kluci. Gratuluju."
    Kabina konečně zmlkla po mohutných oslavách a všichni mě sledují pohledem. Je tu i Matěj, který si vymohl na pořadatelích vstup dovnitř, ačkoliv se tomu bránili zuby nehty.
    "Chci jen říct, že jsem na vás pyšná," říkám. "Hráli jste srdcem a zasloužili jste si to. Celý rok jste hráli skvěle. Bylo tam pár momentů, kdy jsme se neshodli a nedařilo se nám, ale to k tomu patří."
    "My jsme možná hráli skvěle, ale tys nám ukázala, jak na to," říká Álex García. "Díky, Elen. Byl to s tebou skvělý rok. Budeme tě čekat na startu nové sezony."
    Sotva jsme venku z kabiny, podlamují se mi nohy, a není to vinou zranění. "Tolik bych si přála znova hrát," říkám tiše. "Pro tyhle momenty mi to za to stálo. Musím se vrátit."
    "A vrátíš se," odpovídá Matěj. "Sílu na to máš."





POHLEDEM STATISTIK



Um.TýmBSkóreVRPNávštěvnostNej. střelec
1.
2.
3.
1L
1L
1L
Sevilla Atlético
Girona FC
Real Oviedo
76
76
72
55:30
55:32
55:35
22
23
20
10
7
12
10
12
10
4 175 (18)
9 026 (13)
25 155 (2)
Ivi (10)
Samuele Longo (12)
Michu (11)
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
-
-
-
EL
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Levante UD
CF Reus Deportiu
Getafe CF
CD Tenerife
SD Huesca
Rayo Vallecano de Madrid
CD Lugo
Real Zaragoza
Córdoba CF
Real Valladolid CF
Cádiz CF
Elche CF
AD Alcorcón
CD Mirandés
RCD Mallorca
UD Almería
CD Numancia
UCAM Murcia CF
Gimnástic de Tarragona
69
67
67
66
64
61
60
60
59
57
52
51
51
51
50
48
45
45
40
49:37
50:37
44:36
49:44
40:34
39:33
38:34
42:39
37:37
48:45
35:44
40:46
40:52
35:50
35:38
40:49
28:52
31:57
30:54
20
20
20
19
19
17
16
17
18
17
14
13
14
15
13
12
12
12
10
9
7
7
9
7
10
12
9
5
6
10
12
9
6
11
12
9
9
10
13
15
15
14
16
15
14
16
19
19
18
17
19
21
18
18
21
21
22
20 335 (4)
3 540 (21)
13 659 (9)
22 663 (3)
3 260 (22)
12 322 (12)
4 116 (19)
25 538 (1)
15 244 (8)
19 125 (5)
16 486 (7)
18 940 (6)
4 865 (16)
4 279 (17)
12 909 (11)
13 297 (10)
5 17 (15)
3 811 (20)
8 066 (14)
Roger Martí (13)
Ricardo Vaz (8)
Francisco Portillo (11)
Amath Ndiaye (12)
Alexander González (8)
Roberto Trashorras (7)
Joselu (9)
Manuel Lanzarote (13)
Juli (5)
Alex López (10)
Rubén Cruz (7)
Nino (11)
óscar Plano (9)
Álvaro Bustos (9)
Brandon Llamas (10)
Fidel (8)
Julio Álvarez (7)
David Querol (7)
Álex López (6)


NEJLEPŠÍ STŘELCI:
  • 1. Manuel Lanzarote (Zaragoza) - 13 branek/42 zápasů
  • 2. Roger Martí (Levante) - 13 branek/42 zápasů
  • 3. Amath Ndiaye (Tenerife) - 12 branek/41 zápasů

NEJLEPŠÍ ZNÁMKY:
  • 1. Borja Lasso (Sevilla B) - pr. zn. 7,53/39 zápasů
  • 2. Ángel Rodríguez (Zaragoza) - pr. zn. 7,39/41 zápasů
  • 3. Pere Pons (Girona) - pr. zn. 7,36/41 zápasů

NEJLEPŠÍ BRANKÁŘI:
  • 1. Javi Jiménez (Huesca) - 0,66 o.g. na zápas/24 zápasů
  • 2. Churripi (Sevilla B) - 0,71 o.g. na zápas/42 zápasů
  • 3. Bono (Girona) - 0,78 o.g. na zápas/41 zápasů



POHÁROVÁ FINÁLE:
  • SUPERPOHÁR: Real Madrid CF 2:1 Sevilla FC
  • EVROPSKÁ LIGA: FK Shakthar Donetsk 1:0 FC Porto
  • LIGA MISTRŮ: Liverpool FC 1:0 Real Madrid CF



KÁDR NA KONCI SEZONY



Jméno hráče P Stát Věk Cena FS TS Kontrakt
1. Dani Hernández B VEN 31 1,100,000Ł 39 40 3r/29231Ł/m
2. Pablo Marí O ESP 23 3,780,000Ł 40 45 4r/44940Ł/m
3. Samuel Camille O FRA 30 2,100,000Ł 41 41 3r/31131Ł/m
4. Alberto Jiménez O ESP 24 1,370,000Ł 39 41 2r/26009Ł/m
5. Raúl Cámara O ESP 32 1,370,000Ł 39 41 4r/35449Ł/m
6. Aarón Ňíguez Z ESP 27 1,720,000Ł 40 41 3r/39158Ł/m
7. Jefferson Lerma Z COL 22 2,570,000Ł 41 42 4r/50627Ł/m
8. Álex García Z ESP 32 2,570,000Ł 42 41 3r/47657Ł/m
9. Choco Lozano U HON 23 2,570,000Ł 41 42 4r/40799Ł/m
10. Haythem Jouini U TUN 23 3,110,000Ł 42 42 3r/43084Ł/m
11. Amath Ndiaye U SEN 20 3,120,000Ł 42 42 3r/47031Ł/m
12. Ismael Falcón B ESP 32 745,000Ł 39 38 4r/24570Ł/m
13. Carlos Ruiz O ESP 33 1,100,000Ł 38 41 2r/31884Ł/m
14. Vitolo Z ESP 33 1,700,000Ł 42 39 2r/39159Ł/m
15. Aitor Sanz Z ESP 32 1,700,000Ł 40 41 3r/39184Ł/m
16. Suso Santana U ESP 31 1,700,000Ł 39 42 3r/40881Ł/m





A TO POTOM...



  • Po konci sezony jsem zamířila do Říma a vyhledala toho slavného fyzioterapeuta. Zoe ho mezitím seznámila s mým případem a on se nakontaktoval na kliniku na Kanárech, kde mě operovali, aby získal všechny potřebné informace. Vedení klubu zároveň zavolalo do UEFA, aby mi umožnili během rehabilitace složit zrychlené trenérské zkoušky kategorie A. Dva měsíce v Římě, kam mě samozřejmě doprovázel Matěj, jsem tedy rozložila mezi intenzivní rehabilitaci a přípravu na zkoušky. Nebudu lhát, bylo to kruté, na první rehabilitaci se noha v koleni skoro neohnula, a jak se mi ji doktor snažil rozhýbat, pekelně to bolelo. Protrpěla jsem si dost ošklivé dny, ale ponenáhlu to začalo přinášet ovoce. Nejprve jsem mohla chodit bez berlí, i když jsem kulhala. Po měsíci a půl už koleno vydrželo dokonce i lehký běh, a já jsem cítila, že se možná dokážu vrátit zpátky na výsluní. V té době jsem také na výbornou složila zkoušky na trenérskou licenci A, což mě kvalifikovalo pro práci trenérky v nižších soutěžích, tedy i u Tenerife. Zbývalo mi dodělat už jen licenci pro elitní soutěže - UEFA Pro. To jsem ale odložila na neurčito. V Římě jsem po složení zkoušek strávila ještě necelé tři týdny, během kterých mi doktor Giacomo Nizzolo dostal koleno téměř do původního stavu. Nemohla jsem mu za to dost poděkovat. Vstříc mi vyšlo také vedení Tenerife, které mi na léto připravilo speciální tréninkový plán, abych se znovu začala dostávat do formy. Musela jsem jim ale přislíbit, že u Tenerife strávím jako trenérka ještě minimálně jeden rok a povedu je v pohárové Evropě. To jsem jim samozřejmě ráda slíbila. Už se těch bojů nemůžu dočkat. Bude to drsné, ale drsnější než to, čím jsem si prošla, to být nemůže. Letos už jsme prokázali, že zvládneme cokoliv.


A jsme na konci. No, jak mám tuhle sezonu popsat. Začala ve strašné bolesti a slzách, a v slzách končila znovu, ale tentokrát nebyly hořké. Jako úplná začátečnice, které jediný zákrok přerval kariéru, jsem dovedla Tenerife na sedmé místo v lize a ke vstupence do pohárové Evropy po výhře v Copa del Rey, o které se psalo po celém světě. Na tu výhru nad Realem Madrid nezapomenu nadosmrti. A úspěchy, které jsme spolu s týmem dokázali, mě nabudily, abych se ještě jednou navzdory původním prognózám pokusila o návrat na pažity. Bude to tvrdé, ale takový už fotbal prostě někdy je. Je to velká životní zkouška, kdy se však člověku může povést to, v co si nikdy ani netroufal doufat. A právě to je na fotbalu krásné...

LÍBÍ SE TI TENTO DÍL DENÍKU?

(Tlačítko 'Líbí se mi' NENÍ nijak propojeno se sítí Facebook)

DENÍK:

Elena Martínez - začínáme nanovo
Pamatujete si mladou španělskou krásku Elenu Martínez? Tu, která se stala nakonec i mou ženou a nakoukla do profesionálního fotbalu? Pojďme spolu sledovat její cestu, ale nikoliv fotbalovou, nýbrž trenérskou. A čím to, že se tato obávaná střelkyně a dirigentka zálohy najednou posadila do trenérského křesla? Mohl za to jediný smolný den v srpnu 2018...
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16

KOMENTÁŘE:

matasoukup (Autor) | 27. srpna 2018 12:23
Napadlo mě to včera odpoledne, a sepsal jsem to za jediný den. Takhle to vypadá, když mě chytne slina. Snad se vám to líbilo. :-)

PŘIDAT KOMENTÁŘ:

Pouze přihlášení uživatelé mohou přispívat